rubrika: Články a projevy

QUO VADIS ODS? Aneb – dokážeme se poučit?

QUO VADIS ODS? Aneb – dokážeme se poučit? Tomáš Vaněk Praha Západ Příspěvek přednesený na kongresu ODS

Co to je politická strana? Politická strana je organizovaná skupina, která se uchází o moc prostřednictvím voleb. Z tohoto pohledu jsou pro tento cíl důležité jak volby, tak i voliči.

Co se stalo po volbách 2006? Ve snaze rozšířit svůj voličský elektorát se tehdejší vedení pokusilo změnit stranu v „catch all party“, tedy ideově nevyhraněnou stranu pro každého. Přitom nedbalo častých varování, že nejistého středového voliče stejně ve větší míře nezískáme, zatímco pravicového voliče ztratíme.

Výsledek se dostavil ve volbách 2008 Oproti minulým volbám ODS ztratila ve specifických sociálních kategoriích: mezi lidmi ve věku 30 až 44 let, zaměstnanci v nedělnických profesích (obecně mezi ekonomicky aktivními), lidmi s průměrnými a mírně nadprůměrnými příjmy, mezi středoškoláky i vysokoškoláky. ODS ztratila „centrum“: volili ji téměř výhradně vyhraněně pravicoví voliči. Z hlediska sebezařazení na pravolevé škále je nynější voličská základna (sebe)definovaná „pravicověji“ než tomu bylo v posledních (vítězných) volbách 2006 Mezi voliči, kteří se identifikují „středově“ (třetina populace), získala drtivou většinu právě ČSSD, jejíž elektorát se takto posunul z levého středu.

Proč k tomu došlo? ODS nejenže nekomunikovala správně kroky své vlády, ale především ODS a jí vedená vláda neplnila předvolební očekávání svých voličů. Z vládnutí ODS se jak na vládní, tak na regionální úrovni zcela vytratil étos.

Vzali jsme si poučení? Nevzali. ODS dále pokračovala v ideově zcela vyprázdněném rozpažování ve snaze získat “nové” voliče. Nic neudělala pro zpětné získání střední třídy a udržení pravicového voliče. V té situaci došlo ke vzniku TOP 09, původně koncipované jako jakési „ODS B“ a u jejíhož zrodu byl i M. Topolánek. Experiment se povedl – nicméně jak to bývá i v pověstech, zrozená „bytost“ začala žít svýn vlastním životem – a nejen to – hrozí že pohltí i vlastní (spolu)tvůrce. Pro ODS tím vznikla naprosto nová situace, která nebyla a ani teď není reflektována dostatečně. Definitivně totiž skončila doba, kdy si řada politiků ODS myslela a někteří to i říkali občas nahlas – ať si voliči a členové „brblají“ – stejně nemají koho (jiného než nás) volit. Teď už mají – a nejsem si jist zda to chápeme v plné šíři a do všech důsledků.

Jak jsme vypadali před volbami? V přiloženém grafu je vidět, jak vnímala jednotlivé strany veřejnost před volbami

Zde jsme dopadli ještě relativně dobře.

O poznání hůře vypadá pohled politologů v další tabulce .

Plynou z ní některá ne příliš příjemná fakta. Jednak to, že s TOP 09 soupeříme o stejný Je vidět, že se s TOP 09 ucházíme o stejný elektorát – důkazem mohou být výsledky samotné ODS ve volbách 2006 (35.38) a kumulativní výsledky ODS a TOP 09 ve volbách 2010 (36.92) ta skoro 2% navíc jsou jistě příjemná, ale na výše uvedeném faktu moc nemění.

Ještě více znepokojující je alespoň pro mne, fakt, že obě strany jsou situovány do pravého středu a pravicová strana v ČR tedy chybí. Znamená to, že důsledkem našeho “rozpažování” jsme se posunuli výrazně do středu a pravá část spektra je volná. A protože pravicových voličů je v ČR odhadem 15%, nemají (neměli) koho volit – či přesněji řečeno, bylo jim “jedno” kterou ze stran pravého středu volí.

Preferenční hlasy – překvapení 2010. Za pozornost stojí, že si občané až letos oblíbili využívání preferenčních hlasů – tedy možnosti přímého zásahu do kandidátky – ale stále jsou proti změně volebního systému na většinový. Přitom „kroužkování“ v sobě nese jisté prvky přímé volby osobnosti charakterisitické právě pro tento systém. Paradoxem ovšem je, že zájmem voliče zde evidentně není volba někoho konkrétního, ale jak se často ukázalo v těchto volbách, protestní volba proti „někomu“, kdo byl na horních místech kandidátky. Vlastně by se dalo říci, že volič volí „proti“ systému vnitrostranické demokracie vyjádřené primárkami a následným nastavením kandidátky. Tímto přístupem v podstatě dává tomuto systému nedůvěru.

Co dál? Ať se nám to líbí nebo ne, je více než jasné, že se „kroužkování“ stane i na příště velice oblíbenou metodou řady voličů. Řada z nich získala totiž poprvé pocit, že mohou „něco“ ovlivnit – pokud se jich dohodne dost. Je zajímavé, že tato možnost tu byla vždy, ale nikdo jí příliš nevěřil především proto, že se ta „širší dohoda“ zdála nerealizovatelná. Přitom prostředky pro ni – využití interentu a sociálních sítí – byly technicky dostupné již delší dobu. Proč jich bylo využito až teď je otázkou – možná díky velkému počtu prvovoličů, kteří se neorientují v politice, ale internetová komunikace je pro ně na rozdíl od generace starší zcela přirozená… nebo prostě „dozrál čas“. Každopádně bude velice zajímavé sledovat, jak na tento fenomén zareagují strany a jejich vnitřní struktury. Prozatímní reakce svědčí o tom, že si dosud plně neuvědomily realitu, rozsah rizik a možné následky a v některých případech se situaci pokouší bagatelizovat. Jedním z takových příkladů je i „odstavení“ středočeského Bendla, který přitom získal nejvíc preferenčních hlasů z celé ODS. Při podzimních volbách budeme tedy svědky zajímavého experimentu minimálně v StČ kraji – jak a zda na toto zjevné pohrdání jejich názorem zareagují voliči. Je samozřejmé, že u voleb komunálních se akcentují jiná témata než u voleb parlamentních. Nicméně v případě větších sídel, kde vztah kandidát – volič je více anonymní (podobně jako u voleb parlamentních) by to nemuselo hrát zase tak velkou roli. Stejně tak bude zajímavý efekt na sestavování kandidátek. Každá soudná strana si totiž musí uvědomit, že vliv pořadí kandidátů na jejich šanci na zvolení se výrazně snížil. A to samé si nepochybně uvědomují kandidáti sami.

Jak dál? Pro příští období bychom měli zásadním způsobem reflektovat následující skutečnosti: • Prázdný prostor „v pravo“ • Existence další (pravicové) strany • Efektivní využívání preferenčních hlasů voliči

A proto

1. Musíme opět získat pravicové voliče – tedy posunout se více do prava do prostoru, který jsme nerozvážně vyklidili
2. Začít si vážit svých voličů a jejich názorů
3. Do vyšších orgánů strany nominovat osobnosti, které vyhrávají volby
4. A kandidátky do voleb sestavovat se zřetelem na výše uvedené

Někteří budou zkrátka muset potlačit své ambice, pokud nejsou podepřeny prací a výsledky – protože zákulisní dohody, jistě potřebné a užitečné, voliče nezískají a volby nevyhrávají.

A je možná škoda, že řadu sporů už nelze řešit tak, jako v osvíceném 18tém století – „kordy za úsvitu“ či „pistole na 20 kroků“ ušetřilo by nám to všem mnoho času a úsilí.