rubrika: Články a projevy

Mateřské školy v Praze–Západ (článek do Listů ODS PZ)

Zachovávání tradic a vize lepší budoucnosti. Vágní heslo, které by se dalo přeložit jako úcta k fungujícím modelům, jako jsou mateřské školy, které umožnily ženám jistou míru nezávislosti. A také jako rozvoj kvalitních center pro předškolní ratolesti, které si chtíc nechtíc musí zvykat, že život není jen mámina sukně. Taková rovnováha se v posledních letech stává spíše utopií než směrem, kterého by se naše společnost měla držet. Důkazem budiž například několik údajů Českého statistického úřadu. Od Sametové revoluce klesl počet mateřinek ze 7 328 na 4 694. Zatímco v devadesátých letech bylo v průměru v jedné školce 34 dětí, dnes je jich více než 52. Zdravému rozumu se zcela logicky vzpírá rušení mateřských škol právě v období, kdy k populačnímu boomu přispívají takzvané „Husákovy děti“. K chaosu přispívají také neustále přibývající „satelitní městečka“, která připomínají spíše „Potěmkinovy vesnice“. Krásné domy, čisté ulice, ale žádný společenský život. Bez obchodů, bez dopravní obslužnosti, bez služeb, bez školek.

Regionální problém

Nedostatek mateřských škol, respektive míst pro děti, je podle údajů Českého statistického úřadu regionálním problémem. Nastává hlavně v místech s vysokou koncentrací mladých rodin. Sen o klidném bydlení s přírodou nadosah a s civilizací, co by kamenem dohodil, je trendem. Developerské firmy proto nelení a doslova útočí jak na konečné odběratele křehkého snu o dokonalém životě, tak i na stavební úřady jednotlivých obcí, které nejspíše pod vidinou vyšších dotací kvůli většímu počtu obyvatel hlava nehlava povolují další a další mrtvé kolonie rodinných a bytových domů. Otráveni ruchem velkoměsta berou takovými příležitostmi za vděk mladí lidé plánující rodinu a hromadně migrují do pomyslných oáz klidu na předměstí a do okolí menších obcí. Cena je ovšem vysoká. Malá města a obce nestíhají rozvíjet infrastrukturu a kvůli nedostatku prostředků navíc musí často řadu služeb omezovat. A právě mateřské školy, vydané na milost a nemilost svému zřizovateli, což nezřídka bývá právě obec, končí jedna za druhou.

2 tisíce dětí, 52 školek

Výjimkou není ani okres Praha-západ, který má 88 katastrů, respektive obcí, malých měst a městysů. Jak vyplývá z údajů Českého statistického úřadu, v zatím posledním sledovaném roce 2008 funguje k 31. prosinci na západ od hlavního města 52 mateřinek. Před dvěma lety je navštěvovalo více než 2 800 dětí. Ve stejném roce ale přišlo na svět zhruba 1 700 dětí. Při průměrném věku v okrese, který je v současnosti jen o něco vyšší než 38 let, se dá předpokládat, že i v dalších letech se bude rodit přinejmenším stejný počet dětí jako předloni. Největší část obyvatel Prahy-západ je totiž ve věku mezi třiceti a čtyřiatřiceti lety. Před dvěma lety se navíc do této části Středočeského kraje přistěhovalo téměř osm tisíc nových obyvatel. Okres Praha-západ mládne, ke konci roku 2000 byl průměrný věk obyvatel 39,3 a dnes je to kolem 38,3 let a zdá se, že na to není vůbec připraven. Osobně mám za to, že byla chyba po roce 1989 začít školky rušit. Za ještě větší chybu považuji dát stavebním úřadům neomezenou moc při povolování staveb. I když se to zdá jako nemožné, pravidelně se stává, že stavební úřad povolí výstavbu rodinného domku, přestože nejsou zajištěny řádné komunikace a chodníky. A to i ve chvíli, kdy na to dotyčná obec upozorní. A proti stavebnímu úřadu obec nemá odvolání, jelikož stavební lobby má téměř neotřesitelnou sílu… Ačkoliv zastupitelstvo každé obce má přehled o plánované výstavbě, jeho členové povětšinou nejsou odborně způsobilí, tak jako úředníci na stavebních úřadech, k posuzování potřebné infrastruktury, včetně školek. Tlaky stavebního úřadu na výstavbu rodinných domů jsou větší nežli výstavba školek pro budoucí občany. Stavební úřady mají mít součinnost s radnicí každé obce, kde by jim měli dávat kvalitní podklady pro posuzování a i upozorňovat na situaci pro budoucí výstavbu objektů. Stavební úřady jsou dotčenými úřady pro připomínkování plánů rozvoje obcí a přesto povětšinou nic nesdělují. Největším paradoxem dnešní doby je, když odbor životního prostředí zamítne plánovanou školku pro 25 dětí stojící na louce, v čisté přírodě a na okraji vesnice, protože by se poškodil krajinný ráz. Ten samý úřad však povolil výstavbu rodinných domů v sousedním katastru, v lokalitě, kde došlo k poškození přírody, která byla označena v územním plánu jako biocentrum přírody. Nutno podotknout, že nikdo v rámci zástavby nepočítal s rozšířením školky a základní školy. Za koncem mateřské školy může stát ekonomická krize v každé jednotlivé obci a těžko to jednoznačně považovat za chybné rozhodnutí. To se ovšem nedá říci o bezduchém povolování staveb nových. Nedokonalá infrastruktura, služby, které na nápor nových obyvatel prostě nestačí, a nedostatek pracovních míst jen stěží přinesou do lokality více peněz a místo aby se obce rozvíjely, se na jejich okrajích rozrůstají osady rodinných domů, které jejich obyvatelům slouží jen jako noclehárny. Je nasnadě domnívat se, že za nedostatkem míst v mateřinkách a  naopak nadbytku „bezprizorních“ dětí a frustrovaných matek nestojí ani tak politické rozhodnutí zastupitelů krajů či obcí, ale spíše necitlivé zacházení stavebních úřadů s pozemky.

Antonín Zdeborský

místostarosta obce Černolice

Praha-západ, kraj Středočeský

Antonín Zdeborský

místostarosta obce Černolice

Praha-západ, kraj Středočeský