rubrika: Články a projevy

Slovo úvodem - z květnového vydání Libčických novin

Vážení spoluobčané, vážení čtenáři Libčických novin, vítám Vás na stránkách květnového čísla našich novin. Dlouho jsem váhala, co napsat k právě začínajícímu měsíci. Květen je obecně považován za krásný měsíc a to hned z mnoha důvodů. Jaro je v tuto dobu pravidelně v plném rozpuku, slaví se svátek matek. S pěknými sluncem prohřátými dny se lépe udrží dobrá nálada, optimismus a naděje do dalšího období.

Se slovem naděje se pro mne spojeno i významné výročí, které si letos v květnu připomínáme. Je to samozřejmě 60. výročí ukončení druhé světové války. Nezažila jsem tyto události a tuto dobu mohu poznat jen z písemných dokumentů a vyprávění pamětníků. I tak si snad umím trochu představit, jak těžká doba to byla, kolik obětí a utrpení znamenala a kolik nadšení a naděje konec války přinesl. Pro všechny by tento válečný konflikt měl být událostí a varováním, na které nelze zapomenout.

Po nemnoha letech byla naděje téměř nebo spíše úplně pryč. Po roce 1948 po nástupu komunistů k moci skončila demokracie v naší zemi a toto temné období trvalo dlouhých více než čtyřicet let.

V dnešní době je u nás aktuální hrozba války naštěstí velmi vzdálená, ale v současnosti vidím jiné varování. Řadu měsíců se vlekoucí politická krize českých vládních stran, její řešení – neřešení by také měly být varováním. A to varováním zcela aktuálním, protože taková politická reprezentace vzešla z posledních parlamentních voleb. Další parlamentní volby se blíží a pokud současné vládnutí – nevládnutí přežije až do řádného termínu voleb, bude nejpozději za rok touto dobou probíhat parlamentní předvolební kampaň. I v tomto případě platí věta, kterou jsem k jiné příležitosti uvedla výše. Na to, co se nyní odehrává na české politické scéně, by opravdu nebylo dobré zapomenout. I současné a nedávné události by měly být varováním, na které nelze zapomenout.