rubrika: Články a projevy

Máme na to?

Tuto otázku si občas klade každý z nás a klade si ji obvykle ve dvou případech. „Máme na to?“, se ptáme, když potřebujeme něco koupit nebo zaplatit. Druhé „Máme na to?“ může nastat v případě, kdy přemýšlíme jestli naše schopnosti nebo talent k tomu či onomu jsou dostatečné. Tato výše uvedená otázka by se dala svým způsobem neroubovat i na mnohé veřejné dění. Kdo sleduje články v novinách, je v poslední době zahlcen tím, na co naše vláda má nebo spíše nemá. Jednoho dne se dozvíme, kolik se které profesní skupině přidá na platech. Za pár dní to už neplatí a čteme něco úplně jiného. Jestlipak si vláda vůbec někdy řekne: „Máme na to?“. Určitě ne, jinak by se nemohlo dít to, co se děje Ve stejné situaci jsou samozřejmě všichni, kteří hospodaří s nějakými prostředky. Jsou to tedy i obce a kraje. Jsou si podobné v tom, že obce i kraje mají svá zastupitelstva a ta rozhodují o směřování finančních prostředků, s nimiž disponují. Poslední část předcházející věty – tj. s nimiž disponují, bych ráda podtrhla. Většina obcí je dobrým hospodářem na svém území a o výdajích uvažuje pouze v takovém rozsahu, který může opravdu zaplatit a který ji nezatíží neúměrně vysokým dluhem. A také své sliby plní. Obce a města se v současné době dostávají do stále složitější finanční situace. To platí i pro ty, které se nezadlužily a nenesou břímě mnohaletého splácení velmi zatěžujících úvěrů. Někteří splácí úvěry, které je v rozvoji příliš nebrzdí a neomezují jejich aktivity. Čas od času se do různých zpráv však dostává informace o tom, že některé obce se předlužily a splácení úvěrů vůbec nezvládají. Nemohu se ubránit pocitu, že vláda si snad bere u těchto obcí příklad a neřeší žádným výrazným způsobem rozpočtové schodky státního rozpočtu a tím i prohlubující se zadlužování státu. V případě Libčic nad Vltavou by se zdálo, že „my na to máme“. Netrápí nás žádné úvěry z minula, nelibujeme nemožné, sliby plníme a dodržujeme. Trápí nás však jako ostatní obce a města nedostačující daňové příjmy, které plynou ze státní kasy. V případě, že obec nemá další výrazné příjmy kromě těch daňových, nastává problém. Z naší libčické zkušenosti mohu říci, že daňové příjmy v podstatě stačí pouze na zajištění běžného chodu města, na běžné úpravy a udržování. Na záležitosti investičního charakteru zbývá již jen velmi málo, a proto v poslední době musíme vyvíjet značné úsilí, abychom potřebné prostředky získali z různých dotací. Že úspěch nelze předem předpokládat a že dotační peníze jsou peníze značně nejisté, není třeba zdůrazňovat. Řešením by samozřejmě byly lepší daňové příjmy obcí, které by umožnily trvale a dlouhodobě naplňovat plány rozvoje měst a obcí.