rubrika: Články a projevy

TAK JSME TO SPOČÍTALI

I když výstižnější by bylo „Tak nám to tedy spočítali“. Řeč je samozřejmě o obecních příjmech. V roce 2000, při projednávání zákona o rozpočtovém určení daní v parlamentu, jsme proti novým pravidlům protestovali, v roce 2001 jsme jejich dopad velmi tvrdě pocítili. Povšimněme si, že zákon prošel parlamentem hlasy sociálních demokratů, lidovců a komunistů. Pod heslem „bohatým brát a chudým dávat“. Horoměřice paradoxně patřily k těm bohatým, kterým je potřeba brát, ačkoliv každý z občanů vidí, kolik je v obci ještě potřeba zlepšit, abychom se dostali na uspokojivou úroveň. Rozpočet, který jsme na rok 2001 schválili, byl sestaven dosti opatrně, protože jsme samozřejmě propad očekávali. Měli jsme ale nějaké peníze ušetřené. Také ovšem řadu rozdělaných staveb. Během roku, když nám stále nepřicházely žádné významnější příjmy, jsme – vycházejíc z původních předpokladů – neustále propočítávali a bohužel konstatovali zvyšující se propad. Původně měl činit 12 milionů. Tajně jsme ovšem doufali, že to bude jenom 10. V pololetí jsme již ale věděli, že to bude více než 15. Nakonec činil propad 24 128 850,– Kč. V období, které sociální demokraté pošpinili označením „spálená země“, nám obecní příjmy díky daňovým výnosům od místních podnikatelů velmi rychle narůstaly. V roce 2000, kdy ještě naposledy platila rozpočtová pravidla navržená Libuší Benešovou, jsme z daňových výnosů obdrželi částku 35.244.808,– Kč. Podle nových pravidel jsme v následujícím roce získali z daní jen 11.115.958,– Kč. U celkových příjmů je rozdíl ještě větší. V roce 2000 52.847.726,– Kč a v roce 2001 18.222.931,– Kč. K tomu ale musím spravedlivě přiznat, že ostatní nedaňové příjmy mohou zahrnovat i mimořádné, neopakovatelné částky a že nejsou dostatečně objektivní. Držme se tedy daňových výnosů. V okruhu obcí, o nichž máme přehled a jejichž daňové příjmy ani zdaleka nebyly tak dobré jako u nás, nedošlo k žádnému navýšení. Mnohé z nich si naopak také stěžují na pokles. Kam tedy ty peníze přišly? Spotřebovaly je zkrachovalé banky ? Vyžádal si je vznik krajů? Zhltne je nenasytný systém sociálních dávek? A co armáda – přezbrojení, profesionalizace, nadzvukové letouny? Nastrkají se do stále ztrátových podniků? Našlo by se toho dost. Nedají nám tedy někdy víc? Tato otázka je nesprávná už ve své postatě. Nikdo nám totiž nic nedává. Jenom nám hodně berou. Je důležité si to právě takto uvědomit. Všechny daněné hodnoty totiž vznikají činností občanů v obcích a městech. Ne na ministerstvu financí, nebo předsednictvu vlády. Socialistická vláda je ale přímo posedlá představou, že všechno je třeba přidělovat, mít pod neustálou kontrolou, držet veřejnost na uzdě prostřednictvím přerozdělování peněz. Všichni samozřejmě víme, že stát musí nějak fungovat a že bez peněz to není možné. Zároveň ale kolem sebe stále pozorujeme plýtvání, neoprávněné a neúčelné vynakládání peněz, které jsme si jako občané museli utrhnout od úst. A v obci, kde se každý občan opravdu může přesvědčit, jak je s penězi nakládáno, co se za ně pořizuje, nyní peníze chybí. Mimo jiné také proto, že složité úřadování okolo peněz je samo o sobě velmi drahé, stejně jako je drahé vymáhání složitých a vysokých daní. Každý z nás by si měl klást otázky, jestli by se v případě svobodné volby i on sám rozhodl pro stejné utrácení svých peněz. Nezapomeňme při blížících se volbách, že už tady byla vláda, která nám brala méně peněz a že je tady strana, která má nižší daně ve své programu. Méně vybírat a zároveň více nechávat obcím musí nutně znamenat, že vláda sama nebude peníze nesmyslně rozhazovat.