Dámy a pánové,
na tomto kongresu i před ním se již hodně mluvilo – a jistě ještě bude mluvit – o budoucnosti ODS. Není to nic divného, neboť toto shromáždění zvolí nového předsedu strany, a předurčí tedy i její další směřování.
To, že bude toto naše setkání takto zásadní, bylo vyvoláno naší frustrací z výsledku parlamentních voleb. Celé léto a část podzimu jsme diskutovali o důvodech našeho neúspěchu v posledním, či v posledních dvou parlamentních kláních. Této debatě jsme věnovali hodně času, hodně emocí, padlo mnoho názorů a zdálo by se, že už není co dodat.
Až na jednu malou drobnost: spíše než o příčinách neúspěchu, měli jsme diskutovat o důvodech našeho úspěchu. Možná bychom se přiblížili k podstatě věcí mnohem více. V obou případech posledních parlamentních voleb byl totiž náš volební výsledek vlastně mimořádným úspěchem, o který se – řečeno s jistou nadsázkou – zasloužili spíše druzí než my sami.
Na vysvětlenou dovolte krátkou rekapitulaci. Předposlední parlamentní volby (ty předčasné) následovaly po rozpadu vládní koalice a dramatickém rozkolu v našich řadách, tedy po tzv. Sarajevu. Jeho hlavní příčinou byly sponzorské skandály ODS.
Na tomto výbušném tématu se strana vnitřně rozdělila. A zatímco jedna část se soustředila plně na téma sponzoringu, druhá zas plně na téma udržení vnitřní jednoty. Výsledkem byl vznik US na jedné straně a forenzní audit na straně druhé.
Bylo zajímavé sledovat, jak věc hodnotí veřejnost. Z jejího pohledu nebyl náš postoj k tomuto závažnému problému dost zásadový a naše snaha skandál důsledně vyšetřit nebyla přesvědčivá. Reakce veřejnosti byla jednoznačná, přeběhla od forenzního auditu k platformě „Nejsme jako oni“. Preference US okamžitě vylétly vzhůru, a to na náš úkor.
Proč tedy nakonec US svobody v následujících volbách v roce 1998 propadá? Protože nedokázala svůj snadno získaný morální potenciál kapitalizovat. Nedokázala veřejnosti předložit jasnou politickou vizi, natož konkrétní politický plán srozumitelně a viditelně odlišný od toho našeho. Zkrátka US prohrála svou příležitost vytvořit přijatelnou alternativu k ODS. Proto ji ve volbách v roce 1998 ODS drtivě poráží a stává se v tomto smyslu vítězkou.
Vznikem opoziční smlouvy po volbách 1998 odpudila ODS nemalou část svých přívrženců podruhé. Opět se nám nepodařilo přesvědčit veřejnost o upřímnosti našich úmyslů. Tento krok jsme deklarovali jako nevyhnutelné řešení patové situace – veřejnost jej však četla jako uraženou blokaci bývalých partnerů. Projekt čtyřkoalice opět okamžitě přitahuje sympatie řady voličů a po nezanedbatelnou dobu se stává potenciálním vítězem voleb.
Proč tedy nakonec nevyhrává? OdpověÄŹ máme všichni ještě v živé paměti. Čtyř-, Tří- a postupně jen Dvou-Koalice sama přesvědčila veřejnost o své vnitřní nepevnosti a o neschopnosti postavit dělnou spolupráci nad individuální zájmy členských stran. Volič se zákonitě odvrací.
Oba připady mají jedno společné a něco důležitého nám ukazují. Nikoli nepodstatná část našich voličů touží po jiné nabídce, není s námi spokojena a při každé příležitosti odbíhá k jiné aktuálně slibné příležitosti. Naše štěstí je, že taková nabídka zatím existuje vždy jen krátkodobě a brzy ztrácí dech, a tedy i důvěryyhodnost. Sami však nejsme dost přesvědčiví a nemalá část našeho elektorátu zůstává s námi jenom z nedostatku jiných možností.
Nemohu proto souhlasit s tezí, že se kyvadlo politických postojů v Česku přehouplo doleva. Naopak, z předložené interpretace je spíše zřejmá touha voličů po věrohodné pravicové nabídce, přitom důraz je na slově věrohodné.
Jsem přesvědčen a myslím, že je to zřejmé, že mezi těmi, kteří letos absentovali v parlamentních volbách, byla i podstatná část těch, kteří by rádi volili nás, kdyby nám mohli důvěřovat, anebo někoho jiného napravo, kdyby tam ovšem někdo hodný jejich důvěry byl.
Chceme-li dnes diskutovat o budoucnosti ODS, pokládám za klíčovou právě otázku naší důvěryhodnosti. Při debatě, která poslední měsíce probíhá na našich elektronických linkách zaznělo hodně myšlenek o tom, co musí ODS dělat, aby obstála ba posílila na českém politickém spektru. Mohli jsme číst řadu dokumentů, které přinášely koncepční či spíše organizační náměty, jak prohloubit vnitrostranickou demokracii, rozvoj programových myšlenek v efektivní vnitrostranické debatě a také jak lépe prodat naše záměry veřejnosti a učinit je více „sexy“ pro širší okruh veřejnosti než dosud.
V těchto materiálech je řada užitečných námětů a řada prospěšných návrhů ke zlepšení fungování strany a rozvoje jejího myšlenkového potenciálu. Ale něco důležitého v nich postrádám. Všechny totiž hledají „ten pravý recept“ jen v procesech a v organizačních strukturách.
Hledáme-li cestu, jak dosáhnout lepšího volebního výsledku v příštích volbách, musíme podle mého názoru zajít mnohem hlouběji k podstatě. Musíme vrátit konzistenci našim vlastním postojům, musíme obnovit důvěryhodnost našich slov, a to lze udělat jediným způsobem – prostřednictvím důvěryhodných skutků.
Dovolte mi uzavřít svůj výstup čtveřicí zásad, kterých se musí naše strana držet, chce-li vyhrát volby.Bude-li tomu tak, pak nemám o příštím volebním vítězství sebenepatrnější pochybnosti.
Oblastní rada ODS Praha západ
USNESENÍ
ze dne 12.ledna 2011
OR ODS Praha západ navrhuje a doporučuje Výkonné radě potvrzení Dana Jiránka jako kandidáta i pro doplňující volby do Senátu v roce 2011 a to s ohledem na proběhlé primárky v roce 2008.