rubrika: Články a projevy

zpět

Projev v rámci politické diskuse XIII. kongresu ODS (OS ODS Praha-západ), 15.12.2002

Publikováno: 12.01.2003 Autor: Jiří Oberfalzer

Dámy a pánové,

na tomto kongresu i před ním se již hodně mluvilo – a jistě ještě bude mluvit – o budoucnosti ODS. Není to nic divného, neboť toto shromáždění zvolí nového předsedu strany, a předurčí tedy i její další směřování.

To, že bude toto naše setkání takto zásadní, bylo vyvoláno naší frustrací z výsledku parlamentních voleb. Celé léto a část podzimu jsme diskutovali o důvodech našeho neúspěchu v posledním, či v posledních dvou parlamentních kláních. Této debatě jsme věnovali hodně času, hodně emocí, padlo mnoho názorů a zdálo by se, že už není co dodat.

Až na jednu malou drobnost: spíše než o příčinách neúspěchu, měli jsme diskutovat o důvodech našeho úspěchu. Možná bychom se přiblížili k podstatě věcí mnohem více. V obou případech posledních parlamentních voleb byl totiž náš volební výsledek vlastně mimořádným úspěchem, o který se – řečeno s jistou nadsázkou – zasloužili spíše druzí než my sami.

Na vysvětlenou dovolte krátkou rekapitulaci. Předposlední parlamentní volby (ty předčasné) následovaly po rozpadu vládní koalice a dramatickém rozkolu v našich řadách, tedy po tzv. Sarajevu. Jeho hlavní příčinou byly sponzorské skandály ODS.

Na tomto výbušném tématu se strana vnitřně rozdělila. A zatímco jedna část se soustředila plně na téma sponzoringu, druhá zas plně na téma udržení vnitřní jednoty. Výsledkem byl vznik US na jedné straně a forenzní audit na straně druhé.

Bylo zajímavé sledovat, jak věc hodnotí veřejnost. Z jejího pohledu nebyl náš postoj k tomuto závažnému problému dost zásadový a naše snaha skandál důsledně vyšetřit nebyla přesvědčivá. Reakce veřejnosti byla jednoznačná, přeběhla od forenzního auditu k platformě „Nejsme jako oni“. Preference US okamžitě vylétly vzhůru, a to na náš úkor.

Proč tedy nakonec US svobody v následujících volbách v roce 1998 propadá? Protože nedokázala svůj snadno získaný morální potenciál kapitalizovat. Nedokázala veřejnosti předložit jasnou politickou vizi, natož konkrétní politický plán srozumitelně a viditelně odlišný od toho našeho. Zkrátka US prohrála svou příležitost vytvořit přijatelnou alternativu k ODS. Proto ji ve volbách v roce 1998 ODS drtivě poráží a stává se v tomto smyslu vítězkou.

Vznikem opoziční smlouvy po volbách 1998 odpudila ODS nemalou část svých přívrženců podruhé. Opět se nám nepodařilo přesvědčit veřejnost o upřímnosti našich úmyslů. Tento krok jsme deklarovali jako nevyhnutelné řešení patové situace – veřejnost jej však četla jako uraženou blokaci bývalých partnerů. Projekt čtyřkoalice opět okamžitě přitahuje sympatie řady voličů a po nezanedbatelnou dobu se stává potenciálním vítězem voleb.

Proč tedy nakonec nevyhrává? OdpověÄŹ máme všichni ještě v živé paměti. Čtyř-, Tří- a postupně jen Dvou-Koalice sama přesvědčila veřejnost o své vnitřní nepevnosti a o neschopnosti postavit dělnou spolupráci nad individuální zájmy členských stran. Volič se zákonitě odvrací.

Oba připady mají jedno společné a něco důležitého nám ukazují. Nikoli nepodstatná část našich voličů touží po jiné nabídce, není s námi spokojena a při každé příležitosti odbíhá k jiné aktuálně slibné příležitosti. Naše štěstí je, že taková nabídka zatím existuje vždy jen krátkodobě a brzy ztrácí dech, a tedy i důvěryyhodnost. Sami však nejsme dost přesvědčiví a nemalá část našeho elektorátu zůstává s námi jenom z nedostatku jiných možností.

Nemohu proto souhlasit s tezí, že se kyvadlo politických postojů v Česku přehouplo doleva. Naopak, z předložené interpretace je spíše zřejmá touha voličů po věrohodné pravicové nabídce, přitom důraz je na slově věrohodné.

Jsem přesvědčen a myslím, že je to zřejmé, že mezi těmi, kteří letos absentovali v parlamentních volbách, byla i podstatná část těch, kteří by rádi volili nás, kdyby nám mohli důvěřovat, anebo někoho jiného napravo, kdyby tam ovšem někdo hodný jejich důvěry byl.

Chceme-li dnes diskutovat o budoucnosti ODS, pokládám za klíčovou právě otázku naší důvěryhodnosti. Při debatě, která poslední měsíce probíhá na našich elektronických linkách zaznělo hodně myšlenek o tom, co musí ODS dělat, aby obstála ba posílila na českém politickém spektru. Mohli jsme číst řadu dokumentů, které přinášely koncepční či spíše organizační náměty, jak prohloubit vnitrostranickou demokracii, rozvoj programových myšlenek v efektivní vnitrostranické debatě a také jak lépe prodat naše záměry veřejnosti a učinit je více „sexy“ pro širší okruh veřejnosti než dosud.

V těchto materiálech je řada užitečných námětů a řada prospěšných návrhů ke zlepšení fungování strany a rozvoje jejího myšlenkového potenciálu. Ale něco důležitého v nich postrádám. Všechny totiž hledají „ten pravý recept“ jen v procesech a v organizačních strukturách.

Hledáme-li cestu, jak dosáhnout lepšího volebního výsledku v příštích volbách, musíme podle mého názoru zajít mnohem hlouběji k podstatě. Musíme vrátit konzistenci našim vlastním postojům, musíme obnovit důvěryhodnost našich slov, a to lze udělat jediným způsobem – prostřednictvím důvěryhodných skutků.

Dovolte mi uzavřít svůj výstup čtveřicí zásad, kterých se musí naše strana držet, chce-li vyhrát volby.

1. Musíme být čitelní – mít vyhraněné postoje, mít jasný – tedy srozumitelný – názor a schopnost jej komunikovat nejen z pohledu našeho, ale i z pohledu veřejnosti, aby nás volič chápal a sám mohl brát za své, co chceme udělat.
2. Musíme být schopní – tedy také úspěšní, musíme umět prosazovat své myšlenky a následně je také uvést v život, aby nám volič věřil, že co chceme, to také dokážeme udělat. S těmito požadavky ODS nemá problém.
3. Musíme být vypočitatelní – být spolehliví, držet se svých zásad, ctít věrnost vlastním principům nad účelem, nad okamžitým prospěchem, aby nám volič věřil, že co říkáme dnes, to také zítra uděláme. A tady myslím čeká ODS důležtitý námět k sebereflexi. A konečně… a o tom mj. také náš XIII. kongres .
4. Musíme být jednotní – protože jenom tehdy, když bude naše zpráva pro voliče jedna, jenom tehdy, když budeme působit jako jedna strana (byť složená s rozmanitých individualit), s jedním programem, jednou morálkou a jedním (byť mnohosložkovým a mnohovrstevným) společným cílem, může fungovat to vše, co bylo řečeno v bodech předchozích.

Věřím, že ODS dokáže být jak čitelnou, tak vypočitatelnou (důvěryhodnou), schopnou a přitom jednotnou stranou. Věřím, že se nám podaří zvolit předsedu, který toto vše bude svou osobou garantovat.

Bude-li tomu tak, pak nemám o příštím volebním vítězství sebenepatrnější pochybnosti.